Zprávy, články, názory, komentáře domů »

Konference „Evropa Karpat“

27.02.2016
fotogalerie | zpět na články

Polská republika, Przemysl

Vážené dámy, vážení pánové,

když jsme se zde, ve východním Polsku sešli loni, naším hlavním tématem byla bezpečnost evropských hranic na východě, osou našich jednání byla ukrajinská krize. A vidíte, kdybychom si v těchto dnech nepřipomínali dvouleté výročí od událostí v Kyjevě, Ukrajina by zůstala dále mimo hlavní zájem politiků, médií i veřejnosti.
Za rok se priority zásadně změnily. Bohužel přišly závažnější, neboli chcete-li, aktuálnější problémy. Tím ale samozřejmě nechci říci, že nás Ukrajina nadále nezajímá. Musely jsme jen otevřít, takříkajíc, další frontu.
Ano, mluvím o nezvládnuté uprchlické krizi. Nechci filozofovat nad kulturními proměnami Evropy s výrazně silnou muslimskou menšinou. Nechci si stěžovat na ztrátu identity a na iracionální přístup k uprchlíkům ze strany jak jejich fanatických obhájců, tak odpůrců.
Naší úlohou je postarat se o bezpečnost našich zemí a o bezpečnost našich občanů. Zatím pro to děláme pramálo. Když se ptám proč, vždy mi na mysli vytanou neustálé sliby přicházející z Bruselu, neustálé odklady budoucích řešení, nové a nové komplikace, které brání přijmout jakékoliv rozhodnutí. Nejsme totiž samostatnými nezávislými zeměmi. Jsme součástí velké Evropské unie, kde naše země mají, jak ukázal poslední summit minulý týden, jen malé slovo, které nakonec, v geopolitických šarvátkách, zanikne.
A tak jsme nejen neprosadili náš společný V4 plán B, ale ani nebyl zohledněn. Co tedy můžeme sami udělat pro naší bezpečnost? Nebát se bruselských byrokratů, nebát se mluvit s našimi občany o tom, že pomoci lidem v nouzi je podstatnou součástí našich křesťanských tradic. Ale v rámci prosazování lidských práv se zcela zapomnělo na občanská práva, která mají i povinnosti, tedy dodržovat zákony a kulturní tradice a z toho nesmíme ustupovat.
Musíme o těchto věcech vědět, musíme o nich otevřeně hovořit a vytvářet tak prostředí, které bude sice solidární, ale jasně nekompromisní. Nemůžeme váhat a měnit svá rozhodnutí.
Jedině tak dostaneme nakonec na svou stranu rozumnou většinu společnosti a věřím, že celoevropské společnosti.
Je těžké být dnes optimistou, ale zůstaneme-li pouhými pesimisty, prohrajeme. Nejen v uprchlické krizi, ale nakonec i na Ukrajině a doma.
A to já nechci.

Děkuji vám za pozornost.