Zprávy, články, názory, komentáře domů »

Pietní akt uctění památky obětí totalitních režimů u příležitosti 63. výročí násilné likvidace mužských řeholních řádů v bývalém Československu

Pietní akt uctění památky obětí totalitních režimů u příležitosti 63. výročí násilné likvidace mužských řeholních řádů v bývalém Československu
26.06.2013
fotogalerie | zpět na články

Projev místopředsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky na pietním aktu uctění památky obětí totalitních režimů u příležitosti 63. výročí násilné likvidace mužských řeholních řádů v bývalém Československu

Pietní akt uctění památky obětí totalitních režimů u příležitosti 63. výročí násilné likvidace mužských řeholních řádů v bývalém Československu

 

Památník kněží, řeholníků a řeholnic na Vyšehradském hřbitově, Praha 26. června 2013

 

Vážené dámy a pánové, milí přátelé,

 

          zítra uplyne 63 let od chladnokrevné vraždy statečné ženy dr. Milady Horákové.  Zavraždili ji ve své sadistické pomstychtivosti komunisté a zdaleka to nebyl v této zemi jejich jediný zločin, protože systém, který je postaven na ideologii nenávisti, se zločinů dopouští zcela zákonitě.

          Zde u památníku kněží, řeholníků a řeholnic, kteří se stali rovněž cílem komunistické zvůle, si to můžeme opět uvědomit v plné síle. Připomeňme si proto takzvanou Akci K a rok 1950, kdy komunistický režim tvrdě postihl církevní řády a kongregace, které si do té doby uchovaly určitou samostatnost, což Gottwaldův režim neskutečně dráždilo.

          Proto v noci ze 13. na 14. dubna 1950 proběhl brutální zásah nejprve proti mužským řeholním společenstvím. Druhý úder byl proveden v noci z 27. na 28. dubna a třetí fáze, zaměřená na ženské kláštery, následovala na podzim 1950. Podle údajů České biskupské konference bylo celkově postiženo 247 klášterů mužských a 670 ženských s 2528 řeholníky a 11 896 řeholnicemi.

          Mnozí řeholníci skončili ve vězení a v pracovních lágrech, ti mladší museli na vojnu. Vyprázdněné kláštery si rozdělila armáda, která se o ně starala tak bídně a nekulturně, že mnoho z nich bylo těžce zdevastováno.

          Připomínejme si i tyto události bez ohledu na to, že desítky let proticírkevní propagandy zasáhly silně naši společnost, že dnes nedělá populistům a demagogům velké problémy vyvolávat temné emoce v souvislosti s církevními restitucemi. Připomínejme si tyto události bez ohledu na to, že mnoho pasivních lidí, kteří si kdysi zvykli na život, ve kterém za ně rozhodoval a myslel někdo jiný, je unaveno ze svobody a demokracie. Nenechme se touto situací odradit a věřme, že zde je více zdravého rozumu než otrocké pasivity.

          Problémy, se kterými se potýkáme dnes, nejsou totiž selháním systému, ale jen a jen selháním zcela konkrétních lidí, a řešit to musíme všichni a společně. Proto by historie pro nás měla být kompasem na našich cestách a ne jen zábavou pro pás nadšenců. Nezapomínejme na tuto důležitou pravdu.

          Čest památce všech obětí totalitních režimů…