Zprávy, články, názory, komentáře domů »

Pietní akt obětem rudého teroru z let 1948 - 1989,Čestné pohřebiště politických vězňů III. odboje

 Pietní akt obětem rudého teroru z let 1948 - 1989,Čestné pohřebiště politických vězňů III. odboje

Projev místopředsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky na pietním aktu obětem rudého teroru z let 1948 – 1989

 Pietní akt obětem rudého teroru z let 1948 - 1989,Čestné pohřebiště politických vězňů III. odboje  Pietní akt obětem rudého teroru z let 1948 - 1989,Čestné pohřebiště politických vězňů III. odboje

 

Ďáblický hřbitov, 26. června 2013

Vážené dámy a pánové, milí přátelé,

 

          sešli jsme se zde dnes na ďáblickém hřbitově u Čestného pohřebiště popravených a umučených z 50. let, abychom si připomněli oběti komunistického teroru v letech vlády takzvaných dělnických prezidentů Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého a Antonína Novotného. S naprostým nedostatkem jakékoliv piety, zde mělo být pohřbeno v letech 1948 – 1959 207 politických vězňů, mezi nimi i farář Josef Toufar či Zdena Mašínová. Pohřbeno zde bylo i 37 dětí, které se v 50. letech narodily za mřížemi pankrácké věznice uvězněným matkám a zemřely na nedostatečnou péči ve vězeňských podmínkách.

          O tom, že nedostatek piety vůči svým obětem nebyl jen projevem dobového komunistického hulvátství, ale i chladnokrevný politický kalkul, svědčí i tajný rozkaz neblaze proslulého ministra národní bezpečnosti Karola Bacílka z 18. listopadu 1952, ve kterém se hovoří o tom, že pokud jsou tělesné ostatky zemřelých vězňů či popravených předány příbuzným, ti pak údajně „vypravují usmrceným honosné pohřby, jež se stávají manifestací reakce. Pohřbu se zúčastňují lidé, kteří nemají osobní vztah k pohřbívanému a svou přítomností dávají výraz svému nepřátelskému postoji vůči lidově demokratickému zřízení.“  Je-li pak veřejně známo místo pohřbeného, vyjadřují prý potom příslušníci reakce kladením věnců či kytic vyjádřit manifestačně svůj souhlas a sympatie s činem pohřbeného. Proto soudruh ministr požadoval pohřby obětí režimu bez přítomnosti veřejnosti.

          Přes to všechno se i u nás jistě najde hodně lidí, kteří si kladou nesmyslnou otázku, zda si máme tyto věci připomínat i po tolika letech? Samozřejmě, že ano! Proto se scházíme v Lidicích, abychom si připomínali zločiny nacistů, proto jsem rád, že jste i dnes dorazili sem do Ďáblic. Pokud budeme ignorovat naši historii, budeme snadnou obětí pro manipulace ze strany populistů a demagogů všeho druhu. Vše čím žijeme a budeme zítra žít, má své kořeny v minulosti a to při svém uvažování a posuzování dneška musíme mít ve vlastním zájmu stále na zřeteli.

 

Čest památce všem obětem komunistické totality.

Děkuji vám za pozornost…